Za devatero paneláky .Za devatero silnicemi .Za devatero příkopy .Atd. Žila čarokrásná dívka,
co dívka ,pana to byla. Nazývali ji Sněhurka ,podle světlých vlasů a ochlupení na mušličce.Ta žila u jednoho mrzoutského starce s hrbem.Protože Sněhurka byla jak víme pana,tak ji ta panenská mušlička svědila a ona by šukala až by brečela. Avšak u starce ji pšenka v tomto směru nekvetla. Stařec měl sice mužství řádně velké, ale jakmile se mu postavilo tak veškerá krev se mu nahrnula z hlavy do hlavičky a on omdlel. Tak stále dokola.mezi námi proto byl tak mrzoutský a proto měl ten hrb,nevyužité semeno se muselo někde ukládat.
Jednoho dne si Sněhurka řekla „a dost bolo panenství, vyrazím za šukandou do světa“. Jak řekla tak udělala. Sbalila si raneček a do ranečku si zabalila: kousek žvance,čisté er. prádlo,
mýdlo ,ručníkjak vidíme tak byla čistotná ,pár kousků oblečení ,antikoncepční pilulky a prezervativy jak vidíme tak byla i poučená ,flašku rumu .Vyrazila do světa.
Nasedla ne jak by někdo mohl předpokládat na koně ,ale do drátoplazu který ji zavezl do
centra všeho dění na Hlavní nádraží .Protože Sněhurka byla dívka ne jen krásná, vzdělaná, chytrá ,ale i hodná tak pomohla jedné staré ženštině při nástupu do drátoplazu .Protože ji to pannenství čišelo z očí ,tak ta babka ji říká „Holka ty bys šukala až by hřmělo,poradím ti kam
za nejlepší šukandou v tomto kraji“. Jak řekla tak udělala.
Sněhurka vyrazila podle pokynů stařeny za štěstím .Stařena byla stará chlípnice, která ji poslala do penzionu U jedenácti trpaslíku.Cesta byla dlouhá ,nerovná a kočičíma hlavama dlážděná.Sněhurka dorazila celá utrmácená a urousaná k penzionu. Penzion bylo bílé stavení
uprostřed lesů s červenou lucernou nad vchodem. Sněhurka klepe na dveře a nic,ale dívka je chytrá dokazuje že mají doma taky dveře a ne pytel tak zkusí kliku a ejhle dveře se otvírají.
Vstoupila do místnosti a tam seděl fešný chlápek a ten ji povídá „Slecna sla sem ich byn u mne mařeny“ Sněhurka mu povídá „dědku skopčácká dej pokoj ,já nejsem za zelena utržená mařeny už neplatěj ,naval eura nebo doláče“.Dědek na to „ koláče nemám“.Sněhurka mávla rukou a po schodech šla do podkroví ,kde bylo sedmero dveří. Zkusila první dveře a nic . Šla dále a tam na dveřích jmenovka Jiří Šukálek. Sněhurce se rozsvítila očka ,zaklepala a vstoupila.
Tam seděl ON ,Jiří a ukázalo se že sním tam je i jedenáct trpaslíku .Trpaslíci měli svá jména.
Levý paleček,pravý paleček,levý ukazováček,pravý ukazováček ovšem chyběl matka Jiřího
mu ho usekla aby se sním neďoubal v nose,levý prostředníček, pravý prostředníček, levý prsteníček,pravý prsteníček ,levý malíček a pravý malíček,mlsný jazýček a úd zvaný dlouhý
habán míry 21 x 6 .Jiří povídá Sněhurce „Ahoj děvče, koukám že se ti zachtělo šukačky,rád ti pomohu“ Sněhurka na to „Ráda bych , ale jsem pana a bojím se ze tvůj úd je nějak velký a natrhne mě moji panenskou piňďuli“.Jiří „Nic se neboj děvče ,piňďule je elastická ta se podá,
a když tak vezmem na pomoc
P.S. Příště bude pohádka o Pernikové chalupě .
Zdroj povídky: https://eroticke.sex-povidky.cz/O-snehurce
