Odpaněná kráska

Eva je panna a svěří se s tím kamarádce. Ta hned plánuje, jak Evě pomoci. Naštěstí má iniciativního tatíka.

„No vážně jsem panna, co se divíš?“ přiznala se Eva a Martina nestačila zírat.
„No, protože se tak nechováš. A s Kubou pořád chodíte, ne? Co on na to?“ vyptávala se zvědavě dál Martina a nestačila se divit. Tohle bylo pro ni největší překvapení těchto prázdnin. Eva u nich už týden spala a holky spolu obývaly Martin pokoj. Den co den spolu prožívaly červencové večery, diskotéky a v noci hovorové dívčí dýchánky.
„Ale jo, chodíme. Jenže moji představu toho prvního mi nesplňuje. Já sama nevím co chci. Skočím si do vany a dokecáme to, jo?“ vyskočila Eva z postele a svlékla se do kalhotek a tílka. Vyrazila směrem do koupelny, kde na chodbě potkala tátu Martiny.

„Jdeš se sprchovat, Evičko?“ zeptal se zvědavě. Přece jen mladinkou dívku takhle v soukromí dlouho neměl a poškádlit ji měl zájem.

„Jéje, vy jste chtěl jít do vany? Tak já půjdu po vás, pane Chlubil. To není problém,“ pomalu se vracela do pokoje Eva, ale tatík ji zastavil.
„Ne, jen pojď. Já se jen tak zvědavě ptám,“ mrkl na ni a Evka mu oplatila úsměvem, aby ho měla už rychle z krku, protože i po týdnu nevěděla jak se k němu chovat. Byl všude, kde se hnula. Ať už ráno vstávaly nebo večer večeřely a nebo se dívaly na televizi, tak vždycky odněkud vyplul. Jinak byl příjemný, milý, jemný. Žil sám a tak jí ho bylo líto, proto pokaždé souhlasila, aby s nimi pojedl nebo se podíval na telku a podobně. Jen jí to přišlo kolikrát už nevhodné nebo moc. O jeho občasných avantýrách samozřejmě nevěděla a tak se domnívala, že asi strádá a že mu bývá občas smutno.

Po sprše se omotala ručníkem a šla přes chodbičku zpátky do pokoje.
„Ale máme to na sebe štěstí, co?“ smál se tlumeně tatík, když šel zase ve stejnou chvíli do svojí ložnice okolo dívčího pokoje.
„No to máme,“ utáhla si ručník Eva a s přáním dobré noci zapadla do pokoje.
„Co zas chtěl?“ vyprskla otráveně Martina.
„Jak zas? Nech toho. Vždyť je to tvůj táta. Prostě jsme se potkali,“ ohradila se Eva.
„Jen aby po tobě nechtěl vyjet,“ rozesmála se nahlas Martina a to už ji Eva brzdila rázněji.
„Prosím tě nech toho, vždyť tě může slyšet, neblázni. To je prostě náhoda. Nemluv o tom už,“ bránila Evka jak sebe tak i tatíka.
„Ale jó, jen se nezblázni, simtě. Tak co ta tvoje blána?“ rozesmála se podruhé Martina.
„Ty seš hnusná, abys věděla. Jsem ti to neměla ani říkat. No tak jsem panna, no. Zblázni se. A vůbec. Dej mi pokoj. Budu spát. Dobrou noc,“ urazila se Eva a otočila se ke zdi. Chvíli dělala, že spí, až z toho nakonec tvrdě usnula.
Ráno po probuzení se roztáhla po volné posteli, protože Martina byla pryč.

„Co si dneska asi uděláme za program?“ přemýšlela sama pro sebe v duchu. „Asi bych zašla na koupák,“ rozhodla se Eva a vydala se napříč bytem hledat Martinu.
„Marťa už šla, Evi. Nějak v ní ještě vařila včerejší vaše hádka. Hned ráno se sebrala a odjela s tím, že dojede večer,“ vyřídil Evě vzkaz tatínek a krájel cibulku na vajíčka.
„Dáš si se mnou snídani? Mám ode dneška dovolenou a tak mám čas se pořádně nasnídat. Co budeš dneska dělat?“ vyptával se zvědavě.
„Snídani si dám a pak nevím. Asi bych se jela koupat. Uvidím až se najím,“ sedla si ke stolu a čekala na snídani.

Podal jí plný talíř, k tomu sýr, šunku, chléb, ovoce, džus, nabídl i kávu a Eva jen funěla jak byla plná.
„To bylo úžasný, pane Chlubil. Takhle se o mě dlouho nikdo nepostaral,“ řekla upřímně Evka.
„Já jsem Karel, Evi,“ mrkl na ni tatík.
„Jé to já asi tykat nemůžu. To nebudu umět,“ přiznala Evička trošku v rozpacích.
„Ale co by jsi nemohla? Jen mi říkej Kájo, Karle, jak chceš,“ nutil jí tykání dál.
„Pokusím se, ale když mi to ujede, tak se předem omlouvám,“ zrůžověla Evča a podali si ruce na slíbené tykání.
„Já se ale asi ještě na chvíli natáhnu, protože jsem vážně plná. Na koupák vyrazím až odpoledne,“ odešla do obyváku a zalehla k televizi.
„A můžu jít za tebou? Nepustíme si nějaký film?“ sondoval tatík z kuchyně a Evka plně souhlasila.
„Jo, to moc ráda,“ zahlaholila do kuchyně a Karel ji začal navigovat, jaké DVD má spustit.

„Je hned zkraje pod televizí. Má papírovej obal, Evi. Vidíš ho tam? Já ještě uklidím nádobí a hned jsem tam,“ pobízel ji a Eva poslušně hledala.
„Už ho asi mám. Je na tom napsáno modře Komedie?“ volala do kuchyně a chystala se dývko založit.
„To myslím, že nemá, člověče. Jako komedie to je, ale popsaný to myslím nebylo. Já nevím, mě to pujčil předevčírem soused a když jsem si to pouštěl, tak jsem si nápisu nevšiml,“ mluvil tatík už z křesla a sám byl zvědavý co tam bude.

Evka dývko založila, vzala do ruky ovladač a sedla si na sedačku vedle Karla. Spustila film a málem jí zaskočilo. Karel nevěděl co říkat a nevěděl jestli má ostudou utéct a nebo přehrávač vyhodit z okna. Minulou sobotu měl na návštěvě jednu macatku a napadlo ho si jejich hrátky nahrát na video. Na obrazovce se zmítala prsatice na jeho lofasu, křičela, on jí převrátil na záda a jebal ji při záplavě nadávek až jejich křik ovládl celý pokoj.
Karel jí vydrapl ovladač a dývko ihned vypnul.

„Tak tohle je fakt trapas. Prosím tě zkus to pochopit, cílené to rozhodně nebylo, prostě jsem na to úplně zapomněl. Vážně jsem to na tebe nenachystal,“ omlouval se a sledoval dychtivě Evku, zda mu to uvěří a promine.
„Však se nic nestalo,“ nevěřícně skoro nedýchala Eva a dělala jako by ji to nijak nezasáhlo.
„Třeba se můžeme dodívat,“ pokusila se o vtip, o kterém ani netušila, že se ho Karel chytne a s jakousi hrdostí nadsamce film pustí znovu. Sedl si do křesla a pohodlně se rozvalil. Eva seděla jak zařezaná v sedačce a snažila se tvářit, že ji to nijak zvlášť nevadí. Nasadila pohled, který lživě tvrdil, že denně sleduje alespoň 100 pornofilmů.

Karel na obrazovce macatici lízal a prstoval a pobízel výrazy, které se Evě moc nelíbily.
„Asi to máš radši jemně, že,“ odhodlal se protrhnout ticho Karel jako první.
„Já nevím. Já jsem ještě… ne to. No. Ještě jsem…“ odmlčela se Eva a zadívala se na spokojeného tatíka.
„Já vím, Evčko. Včera bylo slyšet všechno. Jsem rád, že se nestydíš odpovědět,“ zjihnul Kája a sledoval co bude dál.
„A to tě to ani neláká?“ pokračoval dál, protože měl strach, že se rozhovor na lákavé téma skončí.
„Já nevím. Asi jo. Asi láká. Jen nevím co se mi bude líbit a co ne. Mám z toho taky strašně velký strach,“ vysvětlila otevřeně Eva.
„Je potřeba, abys to měla poprvé krásně a jemně. Od toho se potom odvíjí všechny tvoje touhy, sny a chutě, Evičko,“ poučil ji znalecky tatík a dodal:
„Nechceš to zkusit teď?“ a podal Evě ruku, aby si přisedla blíž. Eva vyvalila oči, zrudla, ale jakýmsi zázrakem poslechla, chytla se natažené ruky a přesedla si na Karlův klín.
„Takže souhlasíš?“ Mám to tak brát, Evičko?“ ptal se nevěřícně Karel a dívčina jen horlivě kývala s hlavou skopenou k zemi.
„Ano,“ špitla a Karel se na ni šťastně, ale něžně vrhl.
„Musím ti trošku

„Ukaž mi je, nezlob přece,“ dodával jí odvahy a sundával tričko na spaní. Když Evka na něm seděla jen v kalhotkách, tak si zakryla rukama svoje špičaté trojky a Karel už horlivě dýchal.
„Ty jsou krásný, kůzlátka moje. Ukaž mi je, no ták, nestyď se. Jen se podívám, malinko ti je prohlídnu, pusť Evičko, aspoň bradavku Evi, ukaž“ něžně jí tahal ruku až polevila a on jí kozičky prohlídnul celé.
A důkladně. Když je ochutnával, Evce zrudly celé tváře. Dělalo ji to strašně dobře. Kapličky tvrdly, dvorce natékaly a cosi se dělo i v jejích kalhotkách. Od podbřišku jí do buchtičky vystřelovali proudy, které šimraly a něco chtěly. Něco, co ještě neznala.

Když se prsiček nabažil, zaútočil na kalhotky. Nadzvedla se sama, aby mu pomohla a on jí kalhotky jedním tahem svlékl. Seděla mu na klíně nahá, zrudlá studem a přitom chtivá všeho, co ji čekalo.
„Roztáhni stehýnka, Evičko, pěkně od sebe, ták, podíváme se na tu tvoji potvůrku,“ komentoval každý pohyb Karel a Eva začala spolupracovat víc a víc. „Chci vidět tu tvoji blanku,“ zvedl Evku do náruči a položil na sedačku. Nohy jí široce roztáhl a prsty projel upravené chloupky. Pysky odtáhl od sebe a zastavil se až u dírky.

„Tady je mrška malá. Tady nám zavazí, potvůrka jedna,“ a opatrně na ní zatlačil prstem až Evka sykla. „Neboj, to nebude bolet, to jsou jen fámy. Teď jsem tě nechtěně škrábl nehtem, proto to bylo nepříjemný, ale jinak uvidíš, jak si užiješ,“ lhal tatík a s pohledem zaraženém v mladé pičce si sundával trenky a začal honit ocas.

„Podívej se, co tě čeká, miláčku. Ochutnej ho,“ pobídl Evku k náklonu, aby mohla obsloužit jeho ocas pusou. Evka ho nemotorně vzala do ruky a ještě nemotorněji ho začala honit.
„Počkej, Evičko, takhle musíš,“ vzal za její dlaň Karel a ukázal pár pohybů, které po ní vyžadoval. Evka si je zapamatovala a dál už honila sama. Její ručka ho svírala a jezdila mu po kládě sem a tam. Zírala jak jí klacek poslouchá a jak tvrdne přímo v její dlani. Neznala to a moc si přála, aby to mohla dělat co nejdýl. Tohle se jí líbilo. Karel u toho vzdychal a chválil ji slovně jak krásně jí to jde.

„Teď musí do pusinky, to se nedá nic dělat, panenko moje,“ rozhodl Karel a nasměroval jí už tvrdý ohon k puse. Evka ho olízla a začala se bát. Když mu to došlo, vzal to do svých rukou.„Počkej, já ti s tím pomůžu,“ vzal si ocas sám do ruky a přitlačil jí žalud na rty.
„Dej mu pusinku, ták, to je ono a ještě jednu. Vidíš? Líbí se mu to. Tak a teď vystrč jazýček. Krásnej růžovej jazýček má moje Evička,“ znovu navigoval a otíral svůj ocas o jazyk, který Evka vyplazovala až k bradě.
„A teď šup s ním do pusinky,“ zavelel Kája a vrazil jí ho do půlky mezi rty až se trošku podávila.

„No to nic, neboj, ono se poddá. Počkej až bude v pipině,“ hekal a přirážel Evce do pusy jako do buchtičky. Trošku bezohledně, ale když neprotestovala, tak byl v klidu. Eva držela a kouřila ho jako by první ani nebyl.
„Musíme počkat nebo bys mě udělala, ty šikulko moje,“ a položil ji na záda. „Předvedu ti něco, co se ti bude moc líbit,“ a zabořil jí jazyk mezi růžové pysky, které už byly připraveny přijmout všechno.

Eva začala vzdychat jako by to znala odjakživa a její vzdychání Karla vyburcoval k okamžitému zásunu.
„Už musíme dovnitř, Evičko. Musíme. Teď příjde to co moc chceš. Teď ti to udělám jako té na kazetě. Uvidíš. Budeš blahem křičet. To mám rád,“ vysvětloval s jahodou u díry Karel a upozornil na úžasná zážitek ještě několikrát, než zavelel.
„Teď to příjde, sleduj,“ a bez ohledu zatlačil do půlky svůj ocas do pipinky, která čekala něco úplně jiného.
„Karle počkej, to bolí, přestaň,“ snažila se mu vysvětlit Evka, ale Karel jako by ohluchl.
„To bude labůžo, počkej až tam bude celý. Zatím na tu blanku jen tlačí, cítíš to? Bože to je slast,“ funěl Kája, protože jeho trčák byl na půl žerdi zabodnutý v krásné panně, která sice malinko protestovala, ale on si toho nevšímal.

„Teď to lupne, počkej Evulko moje. Já vím, že se ti to líbí. Vím to. Jen počkej až to příjde na doraz,“ skuhral nadržeností tatík a Evu na zřetel vůbec nebral.
„Karlíku necháme toho, pusť. Mě to vážně bolí. Já to asi nechci, aaaaaaaaauuuu,“ zakřičela Evka a ucítila jak jeho naběhnutý ocas jí projel už kundičku komplet.

„Rozjedeme jízdu, však počkej,“ upozorňoval Karel dopředu a Eva se ani ne těšila, jako spíš hrozila toho, co ještě přijde.

Karel si ji bral tvrdě a bez kompromisu. Akorát přidal dráždění poštěváčku, takže se bolest kompenzovala v poloviční slast.
„Líbí se ti to, že? Každá to chcete. Děvky jste do jedné. Čuráka v kundě, to ukecá každou, co,“ napichoval ji lofasem a Evka nechápala co to mele.

Jen to šimrání na poštěváčku se jí líbilo. Karel k tomu nasál do pusy její kozičku a narážel trošku rychlejším tempem.
„Co ty? Budeš? Protože já už ano. Už to na mne jde. Přidej, udělej se taky, pojď na to,“ velel Karel a šimrání zesílil. To už Eva rudla, hekala, až křičela a užívala si tatíkovi prsty, které běhaly po jejím zduřelém poštěváku.
„Tak co budeš? Budeš už? Na mě to už jde. Co? Uděláš se?“ funěl v rytmu a Evka jen horlivě kývala hlavou.
„Budu, budu, už to… já… budu… ještě chví…“ a zatřepala se v síle prvního reálného orgasmu. Nohy jí lítaly nad zády tatíka, který si jel pro svůj výstřik.
„Všechno do tebe, všechno do tebe, slyšíš ty couro, do tebe uuuuuuuuuuž..­.“ a zacloumal se na jejím těle, které bylo napůl vybito energií.

Padl na ní naprosto vysílený a oba jen oddechovali. Po chvíli se zvedl a pomohl jí na nohy, aby se mohli společně vykoupat a uklidit fleky. Bylo trapné ticho, ale Karel to napravoval různými omluvami, že on to tak rád. Eva byla napůl spokojená a napůl vyděšená, protože jeho semeno jí tu buchtičku celou prostříkalo.

„To se vyřeší, kdyby něco, neboj. Tě v tom nenechám,“ uklidňoval ji u kávy. V zámku zachrastily klíče a vešla Martina.
„Tak to bylo o chlup,“ mrkl na Evu Karel a pohledem si dali vědět, že budou naprosto diskrétní oba dva. V Evě se to tlouklo, měla první dojem, který potřebovala někomu zdělit, ale nebylo komu.
„Hej, Evo, poslouchej, já jsem se ti chtěla omluvit. No. Že jsem tě tu nechala, ale byla jsem jakási uražená nebo co. Promiň,“ omlouvala se Evě Martina a čekala co bude.

„Vůbec nic se neděje, prosím tě. Já byla celej den doma s tvým tátou a čuměli jsme na telku,“ popouštěla na půl Eva a nutkání se svěřit se v ní stupňovalo.
„Jééé, tak to musela bejt pruda. Kašli na to, už jsem doma. Pojď kecat do pokoje. Vymyslíme to tvý odpanění,“ těšila se tvrďácky Martina jak se vytasí s největšíma krasavcema z okolí, kteří jí odpomůžou, ale Evka jen zavrtěla hlavou a řekla:

„Jé ty jsi mi na to skočila? Jsem si z tebe dělala srandu. Panna nejsem, símtě. Už od dob Milana předloni,“ zavýskla si v duchu Eva jak to super zaonačila, protože Martina chtěla vědět podrobnosti a ty už povykládat mohla.

Zdroj povídky: https://efenix.cz/eroticke-povidky/klasika/odpanena-kraska/