Stan, který čekal na svůj křest

Míša chtěla slavit svých 20 let, její kamarád vlastní chatu na kraji lesa, a to bylo skvělé místo pro narozeninovou párty. Rozeslala všem pozvánky a vše se mělo odehrát tuto sobotu. Doprava byla velmi složitá, přesedali jsme třikrát. Poslední linkový autobus nás vysadil pod kopcem a zbytek jsme museli pěšky. Míša už na nás čekala, popřáli jsme a párty mohla začít. Ještě bych zmínila, že jsem cestovala s Matym a Martinem, se kterými jsem se poznala právě díky Míši. Bylo zde asi 25 lidí, se všemi jsem se postupně seznamovala, na nic se nečekalo a začal se hrát beerpong. Já s Míšou proti Martinovi s Matym. Nejlepší část celého večera, tolik srandy jsem snad ještě nikdy nezažila. Samozřejmě jsme prohráli na plné čáře a řeknu vám, že pokud vypijete tolik piva během krátké doby, začne vám to lézt do hlavy. Potom už mám takové útržky toho, co se vlastně dělo. Vím, že jsem seděla na gauči, kecala s lidmi, poté se šli hrát šipky a ukončila to hra – Nikdy jsem. Jo, nesnáším tuto hru, jelikož se cítím vždy trapně. Nemám tolik zkušeností jako všichni ostatní na této párty, ukázalo se. Co to pro mě znamenalo? Opít se ještě víc. To se okolo mě začal motat Maty, nebudu lhát, takového samce by brala každá. Já si celou dobu myslela, že je zadaný, dozvěděla jsem se, že přesně před týdnem ji načapal s jiným. Chudák malej.

Maty se celkem držel, vypil toho poměrně dost, ale určitě na tom nebyl tak špatně jako já. Pak si jen pamatuji, že jsem se objevila venku, Maty mi půjčil mikinu, abych nezmrzla. Procházeli jsme se a mě se naštěstí udělalo lépe. Bylo už kolem 3:00 a hluk se ztišoval. Venku měla Míša připravený stan, pro případné dobrodruhy. V životě jsem nemyslela, že zrovna já se ráno probudím ve stanu.

Vracíme se zpátky směrem k chatě a Matyho napadne se podívat do stanu. Nikde nikdo. Sedneme si, zapneme stan

Absolutně mi to hlava nebere, ale právě jsem zažila svou první trojku a k tomu všemu ještě ve stanu.