Napíšu Vám tady o jedné příhodě, která se mi stala loni na podzim. Chodil jsem na gympl do třeťáku, už delší dobu jsem měl crush na naši učitelku angliny. Byla hodně mladá, hned po škole, prsa měla větší než kterákoliv moje spolužačka. Uměla super anglicky, já s tím měl vždycky problém. Ve středu jsme ájinu mívali vždycky jako poslední hodinu odpoledka, takže jsme po ní spěchali domů, já teda nikdy, vždycky jsem si spomaleně balil věci, abych mohl déle sledovat Jitku… kdyby vám to nedošlo, to bylo její jméno, normálně jsme ji samozřejmě říkali paní učitelko. Lidi o mě říkají, že jsem třídní hezounek, spousta holek o mě má zájem, ale já musím myslet pořád jen na ni. Už mi z toho porna o učitelkách, které pořád sleduju asi brzo hrábne, ale nemůžu si pomoct. Vždycky když si honím, tak si představuju ji, jak sedím v lavici a ona stojí nade mnou a povzbuzuje mě při tom.
Představte si to tedy, je středa odpoledne a mně se v hodině angliny strašně daří, mám dobře úkol a mluvení mi taky jde. Máme mluvit o tom, co nám dělá radost, a já řeknu, že mi dělá radost naše paní učitelka a jak to tady s náma musí vždycky přetrpět, zdá se mi to nebo se začala červenat? Určitě se mi to jen zdá. Jitka, ehmm, paní učitelka, ukončí hodinu a lidi se začínají vytrácet, já klasicky nasazuju mé hlemýždí tempo a pozoruju ji. Střetneme se pohledem a ona hned uhne. Už se blížím ke dveřím, když za mnou uslyším tím jejím sladkým hlasem: „Patriku, počkej!“ Otočím se rychlostí blesku a usměju se: „Ano, pančelko? Dneska Vám to sluší, by the way.“ „Patriku, to se nesluší.“ „Ale jo, Vám to sluší.“ oznámím jí. „Hmm, dobrá děkuju!“ pousměje se na mě a já cítím, jak mi v trenkách tvrdne pták. Do prdele, teď ne, vždyť si toho všimne. A nemýlím se, její zrak se přesune k mému rozkroku. „Ehm, Patriku, jsi v pohodě?“ začervená se Jitka. „No, I can’t stop thinking about you, I tried everything, but I can’t stop.“ „Patriku, chválím angličtinu, ale to, co říkáš není úplně vhodné.“ řekne Jitka. „Vhodné, nevhodné, who cares? Jsme tu jen my dva! Copak se Vám ani trochu nelíbím?“ zeptám se nadějně. „Ale samozřejmě, že ano, jsi moc pohledný klučina, ale to ty přece o sobě víš ne?“ zdá se mi to nebo se mnou má učitelka flirtuje? Hodně nenápadně, ale ano. „Dokud jste to neřekla vy, tak jsem si to nemyslel. Kdybyste věděla, jaké to máme doma…“ „Patriku…“ zvolá Jitka. Přiblížím se k ní a obejmu ji,
ona se kupodivu nechá a přitiskne si mě k sobě, jsem si jistý, že musí cítit můj ztopořený penis na jejím rozkroku. Nechápu, kde v sobě vezmu odvahu, ale jednou rukou opatrně zajíždím mezi její stehna, ale Jitka mě chytí za ruku a zastaví mě. „Patriku, to nemůžeme, víš, co by to bylo za průšvih?“ odolává Jitka. „Mně je to jedno, nikdo se to nedozví přísahám.“ uklidním ji. Její ruka povolí a já pokračuju až se dostanu k jejím kalhotkám. I přes ně cítím, jak je úplně vlhká, bože, tohle je splněný sen. „Paní učitelko, sice se vymlouváte, ale vaše tělo říká něco jiného.“ provokuju ji a ona vzdychne. „Oh, shut up!“ vyjekne, když ji zajedu prsty dovnitř. Je tak kluzká, bože, už z tohohle jsem víc udělaný, než z čehokoliv, co jsem dělal s holkama mého věku. Druhou rukou ji zajedu na prso a začnu ho jemně mačkat. Jitka hlasitě vzdychá a s každým jejích vzdychem se můj pták zacuká. Jestli se do ní nedostane, nevím, co si s ním počnu. Vyhrnu si více její sukni a řeknu: „Jitko, když už jsme zašli tak daleko, myslím, že nebude vadit, když budem pokračovat…“ „Hmmm…“ zmůže se jen na souhlasné přikývnutí, a to mi stačí, začnu si rozepínat kalhoty a konečně toho nedočkavého ptáka vysvobodím, ona se něj zděšeně podívá. „Ježiši, je tak velký!“ vzdychne a mnou projde jen díky tomuto vlna vzrušení. Odhrnu jí kalhotky a pomalu do ní zajedu. „Aaah, Patriku!“ „Jitko?“ Pokračuju a nasadím tempo, ona si svou jednou rukou dráždí klitoris, nemůžu uvěřit, že se na tohle můžu dívat. Vrývám si každou vteřinu do paměti, abych si to pak mohl zpátky vybavovat, protože nevím, jestli ještě budu mít příležitost tuhle kundičku okusit. „Patriku, nepřestávej!“ „To ani nemám v plánu.“ oznámím jí. Cítím, že se blíží k vrcholu a kochám se pohledem na ni, když se konečně udělá. A vzápětí na to reaguje můj pták a jen tak tak ho stihnu vytáhnout a vystříknu na její sukni. „Shit, omlouvám se…“ řeknu. „V pohodě, to se vypere.“ řekne Jitka. Trochu nám trvá, než se posbíráme a Jitka řekne: „Patriku, je ti jasný, že o tomhle nesmíš nikomu říct, tohle se nestalo!“ „Nestalo? Já myslím, že vaše sukně dokazuje opak!“ „Patriku, prosíím, teď není čas na vtípky!“ „Jasně, nemějte strach, já umím udržet tajemství, nejsem blbý.“ řeknu. „Já vím, Patriku.“ a zvedne se a odejde. Ještě chvíli si vychutnám atmosféru toho, co se právě stalo, nemůžu tomu uvěřit. Další den si mě Jitka ani nevšimne, ale to jsem mohl čekat. Často na ten den a učebnu vzpomínám, jak si asi dovedete představit.
