Zvrácená touha

Poznámka korektora: s kolegou se neshodneme, jestli již není povídka za hranou zdejších pravidel. Text obsahuje praktiky, které se někomu nemusí líbit, přesto si myslím, že je povídka vhodná ke zveřejnění.

Pozvolna sestupovala do chladné temnoty pochmurného sklepení. Ostré hrany kamenů ve stěnách osvětlovalo chabé světlo hořících loučí.

Všude přítomna vlhkost sytila nehybný vzduch, zatuchlý pachem plísně a lidského strachu. Střevíce uvázané vysoko na její ušlechtilá lýtka se bořily do bahnité, kdysi udusané, hlíny. Spodní okraje dlouhých šatů z drahého brokátu a černého saténového pláště, jejž měla přes sebe přehozený se nelidsky špinil blátem na podlaze chodby pod strmým schodištěm. Ona bez jakékoli bázně pokračovala do hlubin podzemních prostor. Poháněl ji pocit silného a zvrhlého vzrušení z prostředí, tak odpudivého a nemilosrdného.

Jako by neměla pražádných obav. Kdo, nebo co zde bezbrannou ženu může očekávat? Místo, kde i statný chlap na sucho polkne a s vytřeštěným zrakem prohledává temnotu před sebou očekávaje zjevení příznaků v temných chodbách středověkého podzemí honosného hradu.

Naopak, děsivá atmosféra ji posilovala v pocitech nadřazenosti, že není součástí tohoto světa, a pranic se jí netýká, ale stojí kdesi nad ním, mimo něj v pozici kruté panovnice, jež nepodléhá žádné světské a ani boží moci.

Každým okamžikem se ozve v bezpočtu postranních chodeb skřek vězněných nebožáku, či chrastění řetězů, hlučných a chladných společníků zbloudilých duší, zatracenců jejichž životní pouť sklouzla na stranu zla, díky odborným činům, které spáchali na svých bližních ať již z jakéhokoli důvodu.

A jsou-li v podzemních kobkách právem, či nikoli o tom rozhoduje mistr řemesla krvavého. Kat a jeho umění tortury, kdy jako virtuos z pekel vytěží doznání na všech, jenž mu propadnou v nemilost.

Temné podzemí středověké káznice však skýtalo pro mladou ženu daleko více než jen nevlídný kout šlechtické rezidence, kterému je třeba zdaleka se vyhýbat v rámci přísné dvorní etikety a katolické výchovy.

Pro ni to byl únik ze svázaného světa, kde se vše odehrává dle církevních a panovnických pravidel a kde ona měla jasně určené místo. Tento svět mocných můžu respektovala bezvýhradně, jak se od poslušně manželky panského stavu očekává.

… respektovala až na okamžiky, kdy se v ní onen nepopsatelný ženský neklid pramenící z touhy po citech a tělesném sblížení změnil v potřebu ovládnout mužské plemeno a stával se nesnesitelným.

Ono vnitřní napětí se náhle přetavilo v živočišný chtíč, jenž ovládl mysl i tělo.

Jí však nepostačovala intimní hra obnaženého těla, na němž rozehravaje neřestné dílo až příliš smělých doteků vlastních rukou pod závojem noci, tak jako většině žen od pradávných časů. Dokonce odmítala zahanbit svého chotě, tím že by dala své spanilé a urozené tělo v plen nahodilému milenci. To vše bylo až příliš snadné, obyčejné, nehodné její vlastní vznešenosti. Až příliš lidské.

Lákalo ji překročit hranice doby, morálky zažitých obyčejů, tak daleko jak jen to bylo možné. Jít tam, kam ostatní lidé ani nepomysli. Na hranici zapovězeného. Takový okamžik se objevil jen zřídka, ale když přišel nebylo úniku.

Náhle se zpoza rohu ozvou rychle se blížící kroky. Záblesk pochodně osvětlí zarostlou a strhanou tvář jednoho ze strážných, jež zde konají službu, na okamžik muž pohlédne do kontur spanilé ženské tváře, ihned sklopí zrak a následně hlavu v pokorném projevu úcty a pokračuje po svém.

Bez sebemenšího údivu nad přítomností vznešené dámy v tomto bohem zapomenutém koutě. Zůstane po něm jen smolný zápach ze zdroje chabého světla, kterým si osvětluje cestu.

Ještě pár desítek metrů a úzká chodba se rozšiřuje do prostorného sklepení. Ladnou a rozhodnou chůzí vstupuje paní mezi četné sloupy podpírající klenbu nízkého stropu. Na prostých stolech z hrubě opracovaných fošen zde leží mezi řetězy, háky a úvazy lojové lampy. Světla je zde proto o trochu více než v chodbách.

Mezi sloupy a stoly se mátožnou chůzí potácí kat a jeho chátra. Na hliněné podlaze je poházena sláma, na níž, stejně jako na některých mučících instrumentech, jsou stopy zaschlé krve.

Chrám tortury ve své surovosti. Nachází se zde vše k důmyslnému působení bolesti na tělech nešťastníků, kteří jsou internováni ve skromných kopkách a u zdi po obvodu prostorného sklepení. Jen připoutáni v okovech na chladných kamenech.

Vznešená postava prochází až do samého středu sklepení.

Kat i jeho pacholci padnou k zemi, jako by právě vstoupila kněžna samého Lucifera a mlčky očekávají rozkazy své paní. Ona klidným hlasem posílá všechny pryč, až na jednoho mladíka, jenž jí má být ku pomoci v jejím chlípném konání. Mistr meče i jeho pacholci bez zaváhání opustí své působiště a žena zůstává s oním sluhou osamocena.

Sama mezi vyvrheli drsné středověké společnosti.

A přesně takto to potřebuje, touží po okamžicích, kdy může dát průchod všemu doposud potlačovanému ve svém nitru.

Přistoupí k jednomu ze sloupů a sejme z něho hořící pochodeň, pak pokračuje až do nejzazšího koutu sklepa. Její kroky se zastavují v místě, kde se tiše ozývá sténání mužského hlasu.

Pozvedá pochodeň a osvětluje mužnou postavu, vysvlečenou do půl těla, jež je obzvláště důkladně připoutána k chladné zdi. Loučí pomalu sjíždí od hlavy, kde je nešťastník opatřen nákrčním okovem připevněným přímo do spáry mezi kameny, dále pak obě paže ukotveny v zápěstí zrovna tak, jako krk jen s možností omezeného pohybu. Na nohou spočívají okovy opatřené řetězy, alespoň zde je odsouzenci umožněna nepatrná volnost.

Nešťastník působí přes zbědovaný stav jako hrdý a kdysi i silný muž.

Ještě nedávno loupil a vraždil v odlehlých hvozdech při zemských stezkách. Postrachem širého okolí, nevázaný a svobodný přesně tak, jak toužila jeho nezkrotná povaha. Nyní se však štěstěna, ona vratká mrcha otočila a jeho tělo tu čeká na bídný konec své životní poutě.

Než však dokoná, bude muset ještě posloužit jako bezbranná oběť zvrhlému chtíči hradní paní.

Žena se zájmem prohlíží jeho dobře rostlé tělo do posledních detailů, každý záhyb, či svalový úpon ji fascinuje. Vztáhne k němu bělostnou paži, jež prosvítá z černého pláště.

Zlehka se jeho zkrvaveného těla počne dotýkat koženou rukavičkou, jíž má na rukou.

Cítí jeho napětí z nastalé situace, to ji imponuje. Její dech se zrychlí, pocítí vzrušení a přivře oči.

Konečně opět se svým druhým já, zapovězenou bytostí, která se cítí svobodná v utrpení druhých. Zde pod rouškou temnoty může dát volný průchod všem emocím, na které tam na hoře nesmí ani pomyslet, svázána vším, co nenávidí.

Ještě chvíli osahává mužské tělo dle své libosti, pak rychlým pohybem uchopí bradu vězně a přitlačí jeho hlavu na stěnu. Bez jakékoli viditelné emoce si jej zblízka prohlíží, hledí mu do očí. Jsou stále plné života. To ji fascinuje.

Již nemusí hledat dalšího vězněného, právě nalezla výtečný objekt pro své zvrhle temné já.

Povolila tlak na hlavu a hbitě sáhla pod plášť, v chabém osvětlení se v její ruce zablýskla ostrá čepel dýky, bez varování ji zasunula vězni za kožený opasek jeho kalhot a několika pohyby jej přeřezala, pak dýku odhodila.

V místě, kde přeťala popruh držící staré plátěné nohavice na kůži odsouzencova boku, vytrysklo několik kapek rudé tekutiny. To však žena odmítala brát v ohledy.

Odstoupila od lapky na tři kroky a aniž by z něho spustila zrak, rázně přikázala katovskému pacholku: „Servi z něho ten páchnoucí hadr.“ Ten přistoupil k vězni a počal jej zbavovat jeho už tak bědného oděvu, od pasu dolů. Trvalo jen okamžik a u stěny stálo přikované nahé mužské tělo.

„A teď polít,“ opět zavelela sluhovi, ten uchopil vědro s chladnou vodou a chlíst ji na vězně. Z hrdla odsouzence se počal drát mohutný řev, jako by ho sluha polil horkou smůlou.

Snaha o vytržení pout ze zdi se mu nedala upřít. Řetězy na kotnících se napjaly a okovy se zařezávaly do kůže, leč marná námaha

Žena s výrazem jistého uspokojení se kousla do spodního rtu a chvíli na svíjejícího se bastarda hleděla.

Pak si rukou sáhla ke krku a odepnula sponu pláště jenž ji doposud zahaloval. Sluha rychle přistoupil, aby plášť z paní sejmul.

Nyní tu dominantní kráska stála v celé své spanilosti.

Dlouhé havraní vlasy jí padaly přes ramena do půle zad. Černý brokát těsně obepínal hrudník, honosící se bujným poprsím, odhalená bělostná ramena a ženské paže zářily v temném sklepení. Ona vznešená spanilost ostře kontrastovala s hanebným prostředím.

Opodál stojící služebník se zájmem hltal odvážně odhalené části ženského těla, vždyť v onen čas nebylo pražádným zvykem viděti byť pouze kousek odhalené ženské nahoty, natož snad paže, či ramena šlechtičny.

To pouze do temného sklepení si jeho paní takto dovolovala vstupovati v rámci její zvrhle hry.

Podala stále hořící louči sluhovi s příkazem, aby přistoupil k vězni a z blízka na něho svítil.

Ten tak bez váhání učinil. Opět přistoupila k přikovanému muži, jenž se ještě se zbytky vypětí zmítal u chladné zdi.

Opět k němu vztáhla ruku, ovšem tentokrát bez rukavice. S uchvácením sledovala, jak se ve světle pochodně svalnaté tělo leskne tisíci plamínky ve stékajících krůpějích vody. Prsty ženské ruky se znovu zlehka dotýkaly mokré a drsné kůže vězně.

Srdce se jí rozbušilo a v upnutém oděvu se jí nápadně počal pnout hrudník. Dlaň klouzala po jeho těle a roztírala zbytky čiré tekutiny.

Muž v okovech však nehodlal trpět zvůli hradní paní a opět se vzepjal k odporu, avšak místo řevu tentokráte z hrdla počala proudit drsná slova na adresu, snad až v jeho očích příliš drzé ženy.

Tato reakce odsouzence na její počínání vyloudila na spanilé tváři úsměv, lépe řečeno spíše výsměch. To muže urazilo ještě více, a tak se zmohl už pouze na poslední nechutný čin nesouhlasu.

Bez varování plivl ženě do tváře.

Domina zavřela oči a na okamžik ustrnula. Koutky jejich rudých úst poklesly z pozice úsměvu.

Bez jediného slova pozvedla k tváři svou ruku a rukavicí, kterou stále držela, si otřela z hebké tváře stékající slinu.

Následně se zprudka rozpřáhla a udeřila vězně vší silou přes obličej. Tomu hlava klinkla do strany. Žena však pokračovala ve svém ataku, zabořila prsty do jeho hustých vlasů a zatáhla. On opět zařval a v ten moment mu vrazila do úst onu rukavici, kterou si před okamžikem setřela z tváře jeho plivanec. Vězeň se zakousl jak vzteklý pes. Ona uchopila oběma rukama trčící konce rukavice z jeho sprosté tlamy a zmítající se hlavu narazila na stěnu.

V ten moment katův pacholek, který dosud pouze sledoval svou paní, jak se vypořádává s drzým násilníkem pochopil, že paní bude třeba opět posloužit. Sebral tedy z podlahy konopný provaz a přispěchal své vládkyni ku pomoci.

Nyní již byl vězeň zpacifikován zcela. Provazem zajištěná rukavice posloužila jako roubík a zároveň jako dostatečná obrana před další neomaleností sprostého ničemy vůči své panovnici.

Tento stav naháče vyloudil opět úsměv ve tváři paní, ovšem nešlo si nevšimnout, že s jistým chlípným nádechem.

Přistoupila těsně k bastardovi a z blízka mu pohlédla do jeho vzpurných očí, jeho pohled byl již jediným vzdorem hrdého lotra, na víc se již nezmohl.

Na tváři cítil její horký dech, přitiskla se na jeho mohutnou hruď pevnými prsy. Jeho tělem projela vlna vzrušení z tak těsného doteku ženy, o to více, že jeho trýznitelka nebyla pouze sprostá děvka ze statku. V jeho prachbídném životě neměl doposud čest přiblížit se k urozené ženě, natož se jí dotýkat. Cítil exotickou vůni, jakou doposud nepoznal. Zatímco on páchne potem a bůh ví, čím ještě.

Její tělesná blízkost probouzela bouři pocitů, jako když krotí divokého hřebce a nasazují mu ohlávku, pocity nenávisti se tavily do velice silného vzrušení.

Paní, jež se ukájela přimknutá k upoutanému vězni, přiložila svou dlaň na bok a silně stiskla,

Tento fakt ji donutil se od vězně odtáhnout a blíže prozkoumat, co pak se to v jeho rozkroku momentálně odehrává.

Pohled na ztopořený úd zločince posunul míru jejího vzrušení opět o něco výše.

Paní se obrátila na sluhu s dalším příkazem, avšak její pozornost zaujalo jeho rozpačité chování. Ten sklopil hlavu v rozpacích a nevěděl kam s pohledem, a už vůbec ne, jak se této situaci ke své paní chovat, v každém případě jen těžko skrýval značnou nervozitu.

Ona s jistou žádostivostí v hlase přikázala, aby podal bič a opatřil misku horkého oleje.

Pohůnek bez váhání poskytl instrument s několika prameny kožených provazců na konci opatřených uzly a odběhl k ohništi, aby rozdmýchal skomírající plamen.

Paní si se zalíbením prohlédla důtky a s jistou chlípnosti ve tváři napřáhla k prvnímu úderu.

Zatuchlý vzduch proťal svištivý zvuk a následné plesknutí, jak provazce dopadly na oblast podbřišku a trčícího penisu vězně. Ten okamžitě zaúpěl, na znamení bolestivého zásahu. Ženě se ve tváři objevil slastný výraz uspokojení nad vlastní zvůlí.

Takto trestala zločince hodnou chvíli, na jeho tělo padala rána za ranou, mnohé krvavé šrámy vykreslené v drsné kůži svědčící o její brutalitě.

Když se částečně uspokojila a snad i trochu vyčerpala, opět přistoupila blíže, nejprve pohladila tělo jeho pulzujícího penisu, který také nesl zarudlé stopy po ranách, pak jej silně zmáčkla v dlani. Po chvilce hnětení rozšířila svoji pozornost na prověšená varlata.

Vězeň vytřeštil oči, zjevně jej až příliš intimní pozornost ženy poněkud více oslovila.

Paní se zájmem sledovala bastardův výraz v reakci na její ruční dílo v oblasti penisu a koulí „něžnou“ ženskou rukou. Přes bolest způsobenou mrskáním cítil stále silné vzrušení a jeho úd i nadále trčel vstříc své paní.

Žena s podivem sledovala vzpurnost vězně i v tomto ohledu, vzhledem k jistým zkušenostem v oboru mučení nebylo běžné, aby po sešlehání byl člověk schopen čehokoliv, natož vzrušení.

Připustila, že výběr objektu své zvrhlosti byl více než slibný. S tím, že bídák to může mít ve vztahu k násilí velice podobné jako urozená paní.

A ta si jej náležitě hleděla. Krok v zad, maximální nápřah a rychlé šlehnutí, a znovu. Bylo jí naprosto lhostejné, kde na těle lotra zanechají důtky svůj otisk, řezala jej jak nezkrotného koně, jenž se stále vzpírá.

Náhle ustala ve svém běsnění. Jeho penis tentokrát již mírně povadl a začal se sklánět směrem dolů, a to bylo nežádoucí. Duchapřítomná paní si ovšem věděla rady, jak tuto nespornou drzost napravit.

Uchopila vadnoucí mužství a několikrát jej protáhla v dlani, aby mu opět vrátila jeho původní tvrdost. Záhy použila důtku, kdy jeden pramen několikrát omotala u kořene penisu a pevně zatáhla. Tak zabránila jeho další nechtěné neposlušnosti. Opět trčel, jak bylo důstojno vůči panovnici, která rozhodně ještě neskončila se špinavým lotrem.

Ač nedůstojné, v daný okamžik převládl chtíč v jejím těle. Pozvolna poklekla a lotrův úd počala náležitě a s velkou lačností svou rukou masturbovat.

Ruka svírající tělo penisu kmitala ve svižném tempu a uspokojovaný muž se opět všemožně svíjel.

Tato činnost ženu pravděpodobně velmi naplňovala, protože vydržela notnou dobu přetahovat lotrův úd.

Vězně konání jeho paní činilo neskonale bujným. Z počátku ona bolest, jako by se přetavila ve vzrušení, posouvala v něm práh utrpení, jakési zvířecí nucení se spářit, čím více svírala trčící naběhlé maso, tím více on chtěl, aby takto činila a snad ještě hruběji. Úplnost jeho vzrušujících útrap dokonala skutečnost, že byl zcela omezen v pohybu. Existenční beznaděj posilovala pradávné pohlavní pudy.

Opět bez varování ustala. Čímž posunula hranici jeho beznadějného chtíče.

Povstala od rozdělaného samce a přísným hlasem křikla na sluhu.

„Olej! Pospěš si špinavče. Doufám, že není příliš vroucí, takový bych byla nucena nalít do tvé řiti, hlupáku.“

Služebník přispěchal s miskou horkého oleje, z tekutiny se stále kouřilo.

„Nyní podej rukavici,“ a ukázala na místo, kde se povalovala druhá rukavička. Sluha ji s hlubokou úklonou zvedl a s úctou podal paní. Ta si ji nasadila.

„Nyní budeš pozvolna z misky ulívat na jeho špinavou hůl.“

Vězeň vytřeštil oči a trhaje hlavou na znamení nesouhlasu, snažil se dát najevo jistý rozpor se zámyslem paní.

On však nebyl ten, kdo tu určuje pravidla hry. Sluha s velkou nervozitou přistoupil z boku a počal naklánět misku nad vězňovým údem, jenž stále trčel vstříc své trýznitelce.

Ruce se mu třásly, jako by soucítil s přikovaným mužem.

„Pospěš ničemo!” okřikla paní pacholka a vrazila do něho.

Značný obsah misky vytekl přímo na obnažený žalud trčícího údu. Vězeň hlasitě zasténal a přitiskl se na kameny za sebou, jako by chtěl zdí prostoupit.

Na spanilé tváři tyranky se opět rozzářil tajemný úsměv.

Přesně pro tyto okamžiky do těchto neútulných míst sestupovala, aby se zde mohla oddávat zvráceným orgiím na prahu bolesti, kterou mohla působit uvězněným ničemům.

Horká tekutina pozvolna stékala po zarudlém přirození, nyní byla opět na řadě něžná ruka opatřená rukavicí. Vznešená paní se dlouho neostýchala a pokračovala tam, kde před okamžikem skončila.

Hrubě uchopila pohlaví lotra a počala své zvrhlé dílo.

Spanilá ruka klouzala po těle penisu v ladných pohybech pravidelným rytmem. S chtíčem v očích těšila své zvrácené nitro pohledem na lesknoucí se úd, jejž stále zběsile sjížděla.

Přítomný mladík jen zmateně zíral na delikátní činnost své paní na těle nedobrovolného partnera, pln smíšených pocitů. Zvláštní strach ze zvrhlosti mocné ženy, která zachází s mužem, jako by byl méně než zvíře a v pravdě také byl.

Vždyť byla to právě ona, jež měla absolutní moc nad životy svých poddaných.

Její smyslná a drsná hra s připoutaným bídákem však i pro něho byla více, než pouhým násilím.

Jeho naběhlý rozkrok prozrazoval mnohé.

Tato skutečnost neunikla paní, jež byla doposud zaneprázdněna pouze mužem u zdi.

Zrak šlechtičny na okamžik padl na rozkrok katovského pacholka.

„Ty ničemo! Co to má znamenat? Svolila jsem, aby jsi postavil svůj pyj?“ okřikla sluhu tázavě.

Ten dal okamžitě ruce na svůj rozkrok, ve snaze zakrýt ztopořený penis v kalhotech. Na první pohled však bylo zřejmé, že mu jeho nástroj trčí jak borovice uprostřed paseky. Pak sklopil provinile hlavu.

„Přistup nevděčný usmolenče, ať je na tebe lépe vidět,” kázala jeho paní mírným hlasem.

Pak náhle změnila tón a zařvala na něho.

„Okamžitě sundej ty špinavé gatě!“

Sluha opět bez váhání vykonal, jak paní poručila.

„A teď si jej uchop a začni řádně pracovat a ani na okamžik z nás dvou nespustíš oči!“ rozkázala mladíkovi.

Ten provedl opět bez meškání a za okamžik stál kousek od své paní s kalhotami u kotníků, honil si naběhlý ocas a upřeně zíral na zvrhlé divadlo před sebou.

Vězeň pohroužený do své neblahé situace nevnímal problémy sluhy a jeho paní.

Cítil pálivou bolest v oblasti svého pyje, varlat a všude tam, kam kápla a stékala horká tekutina. Vytřeštěný výraz ve tváři naznačoval jistý nesoulad v jeho nitru.

Toto se však nedalo říci o ženě, která toužebně nasávala atmosféru již zmíněné bolesti, strachu a vzrušení v jejich tělesné podstatě. Stále svírala naběhlý zločincův úd ve své dlani.

Vždyť tu měla dva nahé muže, jež jednoho ráčila zpracovávat sama a druhý se na její příkaz ukájel sám. Oba nedobrovolně, avšak o to intenzivněji.

Rozpalovala ji uvnitř tato atmosféra zapovězeného. Vzrušení přicházelo vždy pozvolna, ovšem jistě a nezadržitelně.

Pod šaty již neměla ničeho, takže zřetelně cítila stékající kapičky milostné šťávy na vnitřní straně stehen z jejího vroucího lůna, stejně jako přikovaný lotr vnímal cizorodou horkost na svém pohlaví, zrovna tak i jeho trýznitelka pociťovala živočišné pálení v útrobách své lastury i když z nestejné příčiny.

Jistá paralela tu byla i v projevech prožívaných pocitů ve tvářích obou. Prožitky odlišné, avšak ve výrazech připodobněné.

A jak si panovnice dokázala vychutnávat atmosféru neklidného vzrušení a útrapy nešťastníků, jež uchvátila do své neřestné moci, právě tak dokázala trýznit sebe.

Ve chvíli, kdy bylo vzrušení nejintenzivnější naprosto asketicky zastavila rozkoš orgasmického příboje.

Nekompromisně postavila do cesty vyvrcholení hráz chladného odmítnutí. Jako by si náhle uvědomovala, co vlastním jednáním působí a ve jménu čeho.

Ve skutečnosti to však bylo pouze ospravedlnění při chvilkové slabosti jejího jinak bezcitného charakteru, který se jí dařilo před světem ukrývat.

Ukončit milostnou touhu po živočišné podstatě jí dopřávalo teprve ten pravý prožitek těžko popsatelného v nitru se rozpínajícího neklidu, jenž ji žene v jejím konání.

Ona, jindy nepatřičná ruční práce šlechtičny zde probíhala velice intenzivně a zběsilost honitby nebrala konců. Ráčila i pokleknou a svůj obličej přiblížila až opovážlivě k zarudlému a již poněkud povadlému nástroji množení. Bolest zde sehrála svou roli a trestanec již nenabízel své paní mužný úd jak se patří vztyčený. Ona však nebrala na toto ohled. Střídala lačné pohledy do horních partií, kde odsouzenec v obličeji měnil grimasy, jako obraz niterních pochodů, a následně před sebe na své dílo.

Po vykonané olejové lázni lotr již nebyl schopen vyvrcholení, a tak přišel čas bídného sluhy.

Aniž by odvrátila zrak od vězně, přikázala honiči, aby přistoupil.

Pak pootočila hlavu k jeho naběhlému a urputně honěnému penisu a pootevřela ústa, jako by chtěla naznačit, že hodlá tomu špinavci prokázat čest a sdílet jeho semeno, když už ne ve svém lůně, pak tedy alespoň v ústech.

On pravděpodobně netušil, co jeho paní zamýšlí. S podobným využitím své tekutiny neměl doposud zkušenost.

Paní jej však hrubě okřikla, ať se ani neopovažuje ustat ve svém konání.

Ona klečící před přikovaným vězněm, jehož stále drtí svou rukou na penisu a varlatech s hlavou otočenou k trčícímu pyji mladého sluhy, který jej křečovitě svírá a zběsile přetahuje za mohutného oddychování.

Náhle zakloní hlavu a se zvířecím výkřikem počne v mohutných proudech pumpovat své hříšné semeno nejprve na obličej a pak i do pootevřený úst své paní. A ona nastalou situaci přijímá se značným porozuměním.

Lačná ústa po mléce mladého býčka se vzrušeným zápalem přijímají jeho dávky. Bílá tekutina pozvolna stéká po tváři a rudých rtech a následně odkapává na drahý oděv.

Jindy přísná a odměřená žena nyní s vděkem až milosrdným přijímá tělesný dar svého poddaného.

On s úžasem ve tváři sleduje, jak žena sperma polyká a olizuje potřísněné smyslné rty. To vše aniž by ustala ve své oblíbené hře s genitáliemi trestance. Sluha pocítí nebývale uspokojení nad vykonaným dílem.

A stejně tak ona. Uspokojena svým dílem, aniž by došla vlastního vrcholu v podobě orgasmické záplavy. Odpíráním vlastního uspokojení trestala svou hříšnou duši, čímž však dosahovala další úrovně vnitřního naplnění, důvodu, z jakého sestupovala do temnoty té skutečné i té ve své mysli.

Náhle ustala v hříšné činnosti. Bez jediného slova či náznaku, co bude následovat, zvedla se od rozkroků obou mužů. Vše zanechala, jako by nedokončené, otázky bez odpovědí.

K právě uspokojenému mladíkovi, aniž by na něho koutkem oka pohlédla, pouze pohrdavě pronesla

„Za vše, co jsi zde viděl mi ručíš hrdlem, mistr už ti objasní jak se nadále chovat, toho špinavce u zdi tu už na příště nechci vidět.“

A bez jakéhokoli dalšího zájmu zanechala oba svému osudu.

A tak, jak se náhle zjevila uprostřed tohoto potemnělého světa, stejně tak se zahalena do černého pláště ztrácela nitrem spletitých chodeb. Pouze omamná vůně a pocit výjimečnosti po ní zůstal v temném podzemí.

Chvíle vyvrcholení trvá pouze nepatrný okamžik, kdy je vše uvedeno do starých pořádku. Poslušná žena přijímá dar může s posvátným vděkem a v jejím nitru se rozprostírá nebývalý klid, uspokojení, jež výdrží jistý čas, než bude muset opět sestoupit do temnot, aby ukojila tělesnou touhu po zakázaném. Pozvolna stoupala po schodech za jasným světlem slunečních paprsků horkého letního dne.

Zdroj povídky: https://efenix.cz/eroticke-povidky/perverz/zvracena-touha/