Pokud souhlasíte, tématem dnešní přednášky bude erotická povídka. Jak dosvědčí každý čtenář tohoto serveru, jedná se o téma vděčné a vyhledávané. Podle některých ohlasů soudě, pak nejčastějším návštěvníkem tu jsou děti sotva odrostlé mateřské školce.
Moderní výchova jistě žádá své. Protože lze oprávněně pochybovat, že by někteří mladí autoři kdy četli souvislejší text, můžeme vyvodit, že jejich učitelky mateřského jazyka s nimi mají trápení neboli kříž. Oč by ovšem taková paní učitelka byla spokojenější, kdyby se dozvěděla pravdu, holou a nahou. Jestliže se shodneme, pak posláním pedagoga je vypěstovat vztah žáka k látce.
Zatím zřejmě mají naše učitelky pocit marnosti a zmaru; diktáty jejich svěřenců se hemží pravopisnými chybami a slohové práce působí jako by je dítě psalo s pomocí neandrtálce, před pěti minutami vzbuzeného z hibernace.
Oč by bylo větší překvapení učitelky Slavíkové (jako příklad za všechny), kdyby malý Kuba přišel do své páté třídy, pohodlně se usadil, přečkal nudu vyučování a po zvonění by přišel za usouženou pedagožkou. S ledabylým gestem by před ni hodil povídku, čerstvě otištěnou na oficiálním serveru, a dožadoval se zlepšení školního průměru z nevyhnutelného pět na přijatelné čtyři.
Živě si vybavuji nesmělý údiv takové učitelky. Možná by ji napadlo, že svůj život nepromarnila, že přece jen zasadila v malém mozku něco ušlechtilosti, že dovedla mladý a velmi latentní talent na počátek cesty, na jejímž konci se skví zář Nobelovy ceny a slzavé poděkování všem, kdo se o ni zasloužili. Možná si sama sebe kreslí někde ve Stockholmu, jak nadšeně tleská spolu s davem, a nechápajícím Švédům česky vysvětluje, že tamhle to přebírá cenu její žák.
Nechejme ubohou učitelku chvíli snít a spolu rozeberme ten potištěný list papír, který drží v třesoucí se dlani. Ovšemže není slušné mladým géniům brát iluze výsměchem. Jistěže nemůžeme zazlívat komukoliv, že trpí na erotické fantazie. Někteří lékaři dokonce tvrdí, že je to zdraví prospěšné. Ideál usilovného studia a tvrdé práce už dávno odvál vichr změn. „Jen si dělej, holoubku, co uznáš za vhodné,“ poví nám uznávaný sexuolog. „U zdravého mladíka je v pořádku si ulevit. Jen nezapomeň u sestřičky zaplatit třicet korun.“
Mladý Kuba takto povzbuzen usedne k počítači a rozhodne se napsat erotickou povídku. Rozdíl mezi ním a jeho středověkými kolegy není velký. Zatímco markýz de Sade a nebo Restif de la Bretonne snad museli napřed mnoho číst, učit se drilu svých zaostalých středověkých osnov, našemu mladíkovi doba nehází klacky pod nohy. On chce napsat a zveřejnit erotickou povídku, tedy ji napíše a zveřejní.
Pocit studu si nepěstuje. Jeho ignorantství ho netíží. V galeriích vidí umělce, kteří neumí kreslit a ani malovat; proč by tedy právě on musel umět psát? Píše v textovém editoru, který mu sice podtrhne veškeré prohřešky proti pravopisu, ale náš mladý autor v tom vidí omezení své osobní svobody. Píše tak, jak slyší. Ostatně ani jinak psát nemůže, protože za celý svůj život nepřečetl dvě stránky. Potřebu číst, aby mohl psát, nemá; neboť netuší oč jde.
Mezitím, v době našeho zamyšlení, učitelka Slavíková se ponoří do papíru. Už od nadpisu ji polévá horko. Čte „Jak jsem ošukal vychovatelku“ a Stockholm se před ní rozplývá v mlze. Jistě sami znáte ten pocit, kdy hořce litujete, že se své práci a svým povinnostem věnujete nad rámec toho, co vám ukládá pracovní smlouva. O naši učitelku se pokouší mdloby. Kdyby nebyla duševně chabá, nikdy by se svým žákům nevěnovala ve volném čase.
Nyní před ní vystávají tři těžké úlohy:
Za prvé se vypořádat s morálním šokem.
Zdroj povídky: https://eroticke.sex-povidky.cz/Ryzi-pornografie
