Sex ve zkušební kabince

Jmenuji se Helena, s mým přítelem Kubou jsme spolu již rok a půl. Dneska je sobota a za týden nás čeká svatba mé kamarádky, bohužel jsem zjistila, že mi nesedí šaty, které jsem si na svatbu chtěla vzít, proto nezbývá nic jiného než si koupit nějaké nové. Přítel startuje své BMW a jedeme do města na nákupy. Je 3. července a strašné horko, když vejdem do nákupáku, tak mě příjemně ovine klimoška, zároveň díky tomu začnu být nějaká víc nadržená, prohlédnu si Kubu a jeho těsné tričko, které mu obebíná jeho buchtičky, můj zrak však skončí na jeho kraťasech, které ne moc dobře zakrývají jeho velké přirození.

Vejdeme do obchodu se šaty a pár si jich vyberu, jedny z nich jsou opravdu vyzívavé, holé břicho, výstřih a velký rozparek, nechtěla jsem si je ani zkoušet, protože nemám dostatek sebevědomí, abych se v takových šatech objevila na svatbě. Přítel si jich ale taky všimne: ,,OMG, ty jsou hodně sexy, zkus si je!“ vyhrkne Kuba. „Ses posral ne? V tom tam jít nemůžu!“ řeknu. „Jejda, tak si je jen vyzkoušej, šak si je nemusíš kupovat!“ „Dobře no.“ odpovím.

Vezmu si je tedy spolu s dalšími třemi šaty a hledám kabinky. Je to celkem velký dvoupatrový obchod, tak mi to chvíli trvá. Všimnu si cedule kabinky a vydám se tím směrem. Kuba mě jde doprovodit. Před námi se objeví dlouhá chodba plná kabinek a všimnu si, že jsou asi tak tři volné, vejdu do té, co je zhruba uprostřed celé chodby. Zavřu za sebou, pověsím všechny šaty a začnu se svlékat. Bože, nevím, proč jsem při tom tak hrozně nadržená a cítím, jak mi pulzuje kundička. „První si zkus ty, co jsem vybral já!“ zavolá na mě Kuba. „Oki, počky.“ odpovím. Obleču si je, ale nejdou mi zapnout, tak zavolám na pomoc Jakuba. „Kubíí, potřebuju pomoct zapnout!“ Kuba vejde do kabinky a já si všimnu jeho chtivého pohledu, cítím, jak z toho vlhnu. „Hej, nevím úplně, jestli ty šaty chci zrovna teď zapínat.“ Oznámí mi Kuba, přitiskne se ke mně zezadu a ruku mi položí na holé bříško. Zezadu cítím, jak se o mě otírá svým tvrdým ptákem. „Ach!“ zasténám a on mi druhou rukou zacpe pusu. „Pšššt, může tě někdo slyšet.“ zašeptá mi do ucha. „Bože, to nemůžem.“ vzdechnu. „Ano, říkej mi Bože, krásko!“ zavrní Kuba. Pravou rukou se mně začne dotýkat stehna a postupuje výš a